Mezinárodní výstup na Portáš

12. 7. 2025

Již dvacátý pátý, tedy jubilejní, ročník Mezinárodního výstupu na Portáš se uskutečnil 14. června 2025.

Ubytovaní jsme byli od pátku do neděle na chatě Nivka ve Vsetíně-Semetíně, která se nachází na samotě v lese, kolem jen stromy, louky a klid. Nový zákon sice zakazuje rozdělávat běžné ohně, ale špekáčky se opékat mohou, a když se nikdo nedívá, tak si můžete oškvařit i slaninu či něco podobného. A taky jsme okoštovali několik druhů valašských frgálů, které byly v loňském roce uznány jako nejlepší koláče na světě ( v celosvětovém žebříčku překonaly dokonce newyorský cheesecake, nebo ruský medovník).

Jako obvykle jsme se s přáteli ze Slovenska setkali v sobotu v 10 hod. na odstavném parkovišti pod Kohútkou. To bylo vítání! Z jedné strany: „Ahoj, Nazdar, Dobrý den!“ Z druhé strany: „Dobrý deň, Vitajte, Ako sa máte?“ Účast byla dobrá, jen mě trochu mrzelo, že ze Slovenska bylo 3x více účastníků než nás z Česka. Společně jsme pak došli k horskému hotelu Portáš. Při společných hrách jsme se bavili o všem možném, co nám přišlo po roce na mysl. Nálada byla výborná, užili jsme si nádherně sportovní dopoledne. Porota provedla vyhodnocení, které chvíli trvalo (letos bylo neuvěřitelných 11 disciplín!). Nakonec byli vyhlášeni výherci turnaje – tři nejlepší. Ale stejně vyhráli všichni, kteří zde byli. Každý dostal zlatou medaili, pamětní list s popisem jednotlivých symbolů na něm a sladký perníček na doplnění spálených kalorií. A protože to bylo setkání, které se zde opakuje již čtvrt století, byli odměněni čtyři účastníci sportovními poháry (po dvou z každé krajiny) za svou činnost pro pacientskou organizaci a za dlouholetou účast a přípravu akce Portáš. Pak jsme se přesunuli 2 km na hotel Kohútka, dali si dobrý oběd (kdo si nedal něco dobrého již na Portáši), opět pokecali a po rozloučení jsme každý zamířili z kopce dolů na svou stranu s tím, že co jsme si neřekli teď, tak si určitě řekneme zase příště, nejpozději za rok. My z české strany jsme to vzali auty zpět přes Slovensko, abychom viděli příhraniční část Valašska i z druhé strany, nad chalupou prezidenta jsme si u vyhlídkového okna, které je součástí Stezky Českem, udělali společné foto a fičeli jsme zpět na Nivku. (Josef Pohůnek)